Ta dáma prokletá,
je už stoletá.
Vyhlíží mě každý den,
je to jako zlí sen.
Když na mě mluví,
protéza se vyklá,
mě to však nevadí,
já už jsem zvyklá.
O berličce hnáty křivé
a z huby hrozný puch.
Maminku bych neviměnila,
dámu jednu stoletou,
přece jen mě porodila,
na tu zemi prokletou.
Matka je jen jedna, druhá už nikdy nebude. Proto bychom si měli vážit každého okamžiku, který s ní můžeme být.
09.07.2009 17:01:00 | Marťafon