Básník s duší ďábla

Anotace: (9.2.2008)

Jak jen je krásně, na tomto světě,
chválu mu pěju, snad v každé větě,
navždy bych chtěl tu žít, je krásný jak slečna mladá,
nápoj lásky chtěl bych pít, s dívkou co pravdu hledá.

Chci vidět svět v ohni rudém, svíjet se a naříkat,
lid jeho zalitý studem, každý je svůj vlastní kat.
Chci roznášet nemoci zlé, jež člověka zahubí,
ukázat všem zvrhlosti své, jež děs z pekla prohloubí.

Nějaká vyšší moc, ovládla mou mysl,
když čtu si verše své, nedávají smysl,
ruku mou vede satan sám, duši mi obsadil ďábel,
co verš to velký klam, uvnitř jsem Kain a Ábel.

Navždy budu parazitem, v tvojí “čisté duši“,
lidé projdou temným sítem, k tobě budou hluší.
Chci tě vidět křičet zlostí, ohryzávat bratrů kosti,
nepoznáš již přátelství, budeš moje poselství.
Hlásej víru v peklo temné, ve zlo, které proudí světem,
lidé jsou jen líná chasa, chci poznat chuť jejich masa.
Nenalezneš klidu, míru, když nedáš se na mou víru,
navždy budeš ve tmě ztracen, tvůj trest tímto bude splacen.

A tak básník bloudí světem, hlásá víru ve zlo dětem,
kvůli kráse, kterou psal, ďáblův ortel podepsal.
S ďáblem je již navždy spjat, nepocítí touhu spát,
nepozná již lásku pravou, romantickou, ale žhavou.