Ukryta v mraku
Promluv do mé duše a zpomal svůj pláč
podívej se na to krásně modré nebe
a řekni, jestli bys v něj uvěřila,
kdyby to bylo to jediné, co máš
Promluv na mě, nelituj náhlého konce
podívej se do mých očí a nesmutni,
že tohle moře hvězd a pokušení
dnes v noci nepřeplavu s tebou...
Má představivost zmizela jako prach
a stříbro v mých dlaních zrezavělo
ztrácím se v tvém nejistém objetí
a tenhle úsměv je poslední, poslední pro tebe.
--------------------------------------------------
Podívej se na to krásně modré nebe
a řekni, jestli bys v něj uvěřila,
kdyby to bylo to jediné, co máš
Slunce se nesměle plazí níž k zemi
a v jednom z těch ocelových mraků
je ukryta má bolest z dnešní ztráty...
Zpomal svůj pláč a své srdce nech žít dál.
Tesknivá jako pohlazení při loučení... a přitom má naději, ať už ve vzpomínkách nebo v zítřcích. Nádherně vyjádřený pocit:)
06.07.2009 15:45:00 | ziriant