Světový sen

Včera četla jsem si Kainara,
a jeho slova dlouho do noci mi zněla:
on slyšel ve svém jménu "Kain",
já jsem ho nikdy neslyšela.

Snad slovíčkařit dá se
a skrytá slova hledat,
jenomže v našem čase
spíš hledáme, co předat
a jak se nedat (zmást).

Tak s myslí jasnou
uslyším jméno Ábel
a tančím po sněhu
"Český sen".
Zasedám v tajné radě
budoucích příběhů
světů (jež nedají se krást).

V rytmu hledají a naslouchají
pod listím kaštanů
v objetí orlů,lvů i laní.
Společným tancem skončí
v objímání.

...pan Ábel přišel
za zvuku cell...

Pro celý svět!

(Prý už není mezi námi...
To je jen zdání,
on nikdy neumřel!)