Mare Tranquilitatis
Mare Tranquilitatis
V Moři klidu stanul jsem
Měsíc duší mou se stal
A na jeho staré tváři
jak kůl v plotě jsem stál
Odvrácenou stranu svou
prošel jsem už tolikrát
Tam kde Slunce nesvítí
nemá cenu zůstat stát
Mnoho času trávil jsem
na dně velkých kráterů
Hledal jsem a studoval
jak provést svou proměnu
Jak si změnit vlastní tvář
Jak jen dá se Sluncem stát?
Dlouho jsem již Měsícem
Nechci jím být napořád
Začnu svítit svíčkami
pochodněmi, lucernou
A do vesmíru vyšlu pak
vlastní záři nádhernou
A pak jenom prostě budu
a možná se budu smát
z radosti ze štěstí tvého
když tvář ti budu hřát
Komentáře (12)
Komentujících (12)
Doporučit
Tisk
Zdá se mi, že nějkaá proměna už proběhla.
Máš nějak romanticky naladěno... líbí se mi to.
07.11.2005 20:57:00 | Písnička
Tvá poezie hřeje srdce a hladí po duši. Už teď jsi Sluncem. Měj se nádherně, papa =o)
07.11.2005 16:02:00 | Ollie
Ty kluku šikovný, dobře že o sobě přemýšlíš a chceš zářit:) Bude-li mi zima, přijdu se ohřát ve Tvých paprscích:)
05.11.2005 17:13:00 | Zdeňka
Ahi! Ta je super! Takhle si dumat nad tím, jak změnit svou tvář... Máš u mě 100!
05.11.2005 14:38:00 | Krtica
