Samota

Nahmatal jsem v tmách prázdnotu
měl jsem jí plné dlaně
z ní upředl jsem samotu
a nabídl jí rámě.

Ta dáma steskem dusivá
zlé měla pochopení
že člověk sám rád nebývá
všem zakázala snění.

Ustlala lože na smutku
bolestí radost léčí
oddala slzy zármutku
s neskonalou péčí.

Pak zasmála se bezzubě
a chtěla i mé boty
tak snad abych jí propustil
zas vrátil do prázdnoty…