Pompézní hostina, rudá krev tekla..
Pozvedám číši na tvou počest, můj pane,
vrátil se zpět můj zplozenec pekla.
Černá svíce místností plane..
Tobě, můj pane, vzdávám hold lidské trosky..
Nechť pravda zazní půlnočním tichem,
spoutaná okovy, spoutaná prvotním hříchem.
Jo prvotní cit rozleptá vám mozky..
Z beder tvých, můj pane, sejmu vinu,
spasím tvou černou duši.
Propadám v náruč chladnému stínu,
bezcitnost mi přiléhavě sluší..
Kdybych to našel na kousku papíru, řek bych: "Je to dobrý. Stačí srovnat délku a rytmus". Pravda, někdy se nezdaří srovnat vše, ale tady to za pokus stojí. Nebo ne?
09.07.2009 02:15:00 | Zasr. romantik