Miluji a nenávidím

Miluji a nenávidím,
mám ráda život a přece se za něj stydím.
Jsem v hloubi duše slabá a silná jenom vypadám,
nevyznám se sama v sobě, jako růže uvadám.
V zoufalství člověk hledá klid,
je krásné snít a už se nevzbudit.
V krutou pravdu se život mění,
po každém dalším probuzení.
Láska v závislost, strach v žárlivost,
srdce v kamení-špatné znamení.
Štěstí se stává o život bojem,
není už skutečné, je to jen dojem.
Ztrácím svou hrdost, kterou jsem měla,
brána víry v samu sebe se uzavřela.
Něco v těle hrozně bolí něco v těle píchá,
miluji a nenávidím a špatně se mi dýchá.
Štěstí rozplývá se jako kapka slzy,
světlo naděje v dáli zmizí.