Sebeklam

Co je to s Tebou
lásko moje?
Mám prostřít stůl
a nebo na válku
si budem hrát.
Přeji si mír.
Jsem připravena
přijmout odpuštění
Tvoje.
Víc nepřeješ si,
vždyť já Tě dobře
znám.

Co říkáš?
Že mojí drzosti
se lekáš,
co bylo dřív,
dnes už neplatí.
Nic víc
že už si nepřeješ
a na to čekáš,
až kufry zabalím si.
Čas odpuštění
že se nevrátí.

Domem se rozléhá
tvé klení,
bouchnutí dveří,
ticho,
prázdnota.

To přece nechceš,
každý sám
to pro tebe není.
Kde je tvé heslo.
Budoucnost jsou dva,
jen v tom je jednota.

Vrátíš se,ke mně,
já tě znám.
Zas vynutím si odpuštění.
Nebo snad ne?
Pánbůh chraň.
Vždyť v tomhle domě
mé nic není,
jen malý kufr.
Co do něj však dám?