Pavlač

Krev skapává mi z dlaně do pavoučí sítě,
stříbrné nitky zdobí rubíny zoufalství.
Směji se jak bázlivé dítě,
schovávám se za své vandalství.

Vzpomínky obklíčily mou duši z mramoru,
svět se ještě stále otáčí.
Poslední naději rozdrolím do čaje netvoru,
ať vidí to ty klepny na polorozpadlé pavlači!