Zrazená chtíčem našich těl,
odhozená na dně mé vlastní propasti,
co navštívím ji vždy,
když vstoupíš mi do cesty.
Nicotný nedopalek,
v šedi se ztrácíš náhle,
ruka tvá hledá obrys rtů,
otáčím se, prorážím kouř..
Rána, co nocí jsou
a v záři úplňku
ztrácím se, utíkám od tvých lží,
umírám s poslední nadějí..
Spoutaná nářky,
co křičíš do tmy,
bezmocná, když nenecháš mě jít..
Je to obrys, tvůj obrys který vidíš na hladině řeky když hledíš za tmy do vody při úplňku...
11.07.2009 20:50:00 | Chancer