Zavidím Ti, švábe!

Když je mi zle, když nemůžu se hnout,
z místa, z pomyslných pout.
Ležím jako blázen naznak,
a nikde ani změny náznak.

Když je mi zle na kus papíru psychotické bláboly škrábu,
závidím bezstarosnost úchylnému švábu.
Závidím, však tiše. Skoro nedýchám,
usmát se žalem se stále ostýchám.