na stopu...

v mezidobí
mezi stvořením a rozkladem
vytáhl jsem pohovku ven
lechtám chodidlama trávu
až se smíchy orosila
přikrytý stínem jabloně
poslouchám bzučení
někde v útrobách těla
a planá jablka
padají na zem...

natažený
v proláklině reality
uvízlý na mělčině
ve své podstatě
blázen pikniků
uvaděč souvislostí
s hracím strojkem...

rozptyluji odstředivost
shromažďuji přitažlivost
vyživuji duši
a roztáčím dynamo
nabité časem...

v blýskavých temnotách
je místo pro spoustu jisker
povznést myšlenky
k nekonečným prostorům vědomí
i když tuším
že nakonec skončím
pod zemí....