přijela pouť...

tam mezi kolotoči
se houpačka zhoupla
jako by zahoukal vlak
ty ses ohlídla
a jen tak
na mé srdce stoupla...

cihlové balónky
pod tlakem praskly
rozkvetly papírové kytky
el christo negro zbělal
a vzduch v základním táboře
byl najednou řídký
jako na vrcholu osmitisícovky...

lámavá něha v chladném půvabu
nabitá vnitřním světlem z průvanu
krásná
po přeslici...

touha mi uštědřila políček
přes palici...

podívala ses na mě
očima sopečného jezera
s příchutí tropického ovoce
a já bych se zpotil
i mezi regály se zmrzlinou...

v té chvíli
mé dějiny skončily výbuchem
ryby začaly mňoukat
a šplhat po stromech
za uchem
ptáci sbalili křídla
a jali se procházet kolonádou...

od té doby
pohlížím na svět
tak nějak jinak
a ty jsi se mmou...