Zrazená

Květinou ránem probuzená
pod řasou slunce maluje
lesk rosy kapky dychtivých
na touhu noci žaluje.

Polední slunce vlasem hladí
za úsměv malin divokých
lehký jen stisk a dotek dlaní
pel na rtech skrývá něžný smích.

Večerem šlape v mlžné kráse
klíč zamyká snům zápraží
dotykům pevné staví hráze
když samotou noc oblaží.

-----

Kdys byly jiskry v hloubi očí
jen otisk na zdi po nich zdi zbyl
těžké je v krbu přiložit
co oheň v popel proměnil.