Úsměv duše

Směješ se na mě ze zdi na plakátu,
však tvůj úsměv je mi víc než cizí,
tvé vlasy jistě voní po akátu
a barva jejich - zlato ryzí.

Co je ti platna tvoje krása,
ta časem zmizí, odezní,
teď jsi možná mužů spása,
však tvoje krása - co je s ní?

Najednou zvolna z tváře mizí,
ten mladistvý cit a lesk
a tvář tvá je ti čím dál cizí,
na duši zbývá již jen stesk,

že nedala jsi tolik svojí duši,
skrz každou tvář září jasně,
dřív říct jsi mohla: "Mě to sluší",
však co dnes ti zbylo vlastně?

Pozdě však není ještě je čas,
ještě se můžeš zachránit,
teď když víš, že co je v nás,
to umí víc život prozářit!