rozplétaje pavoučí sítě tichem
blažený úsměv na rtech zatají
oč oči prosí
jsou kapkou rosy
na posledním z těch vláken
jsou přítmím
nad torzy potrhaných pláten
vráskami na rukou malíře
jsou vším, čím být se nemá
jsou operou, kde jeviště je přeplněné mimy
tím snažší pro ně je být námi
čím pro nás težší je stát se jimi
Závěr je naprosto úžasný!
05.09.2010 00:15:00 | černý motýl tmy
né né né a ještě jednou ne. ach jo. tady se musí něco stát, tady prostě nelze existovat o deseti tisících komentářů typu "st" "t" "hezký" "pěkná" "dobrý" ... ale já už jsem z toho tak zmagořená, že když konečně objevim někoho, jehož poézie mě zaujme, nejsem mu k tomu s to nic říct. no je to báječné a ten konec, závěr, ten je skvostný, dlouho jsem nečetla nic podobného, má to svou osobitou atmosféru, kterou často v dílech postrádám. když už člověk neumí psát, tak alespoň rád čte, co je dobré, toť můj případ.
28.07.2009 16:05:00 | Já Esther Ruth