Jeden den zase se ke konci chýlí,
provazy deště jej z chodníků smyly,
jen poslední slova uvízla v zrcadlech kalužin
a paže blesků objaly můj stín.
Noc otvírá náruč konejšivou,
zametá duši mou černou svou hřívou,
minuty vsákly se do holých stěn,
já v náruči kolébám nadějný sen,
hřmění se rozléhá půlnoční tmou
kde měsíc promítá laserovou šou ...
Ta báseň má pro mne krásnou atmosféru! :o))
Kdyby se takhle daly smýt černé myšlenky...
20.07.2009 17:49:00 | poustevník Jirka
Hmm... krásně napsaná věc.jo kdo umí umí...
to nenení jen říct.... http://www.youtube.com/watch?v=T_LbWTDZihg :o)))
16.07.2009 19:51:00 | jedam