Krajina mého srdce
Krajina mého srdce
Další útěk do divočiny.
Mysl je strachupustá.
Poustevničím..
A má duše..
V matku vrůstá.
Tři hodiny sleduji obzor.
Mraky rudnou.
Síla okamžiku.
Krajina mění svůj nádech.
A poslední paprsky
vnáší do srdce mír a pohodu..
Vidím do třech světových stran.
Sedím ve skále.
Chvíli orel, chvíli laň.
Cítím jak jsme si blízko.
Země..
Je jako dlaň.
Ten zpěv všeho kolem.
Jsem nerušen..
Totálně odříznutý od světa.
Popravdě by mě tu nenašla
ani smečka psů..
..Den skončil..
A les
mění vůni,
hraje jinou melodií
a vzduch je náhle svěží.
Zítra odpoledne
loučit se budu ztěží..
Tak hlavu vzůru!
A rádio hraj!
Ulehám..
A přepínám na kanál:
Hvězdy, nebe, Ráj.
..Zhasíná poslední svíčka..
Ať už sním či bdím.
Pro dnešní den..
Pro teď..
Žiju svůj sen.
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Také jsem právě v lese... a cítím tu atmosféru všude kolem. Parádní dílko :-)
29.07.2009 19:01:00 | ziriant
Vůní lesa změna...tím jsem unešena,
Hvězdy, Ráj, stanice ladění nebe,
radost já z Tebe mám, radost mám skrze Tebe.
Děkuji za něžné lesa vlání, za to, že jsi tu
k pročítání.ST
17.07.2009 19:50:00 | Veselý Drak
jejda, to je ale povedený dílko... moc se mi líbí jak si to sepsal - hlavně někerý místa sou pro mne perličky :o)
17.07.2009 14:39:00 | hanele m.
Umíš ochutnat přírodu, je jako lanýž, cítím ji z tvých veršů až tady, dík
ST
17.07.2009 09:30:00 | Kars
