Měsíční muž

Zkřížené cesty osudem
tak křehké putování
v tichoucí noci se studem
jen síť z pavučin
bez zastání

pár vepsaných slov
mezi prsty dlaně
touha po procházce
mezi hvězdami

stopy noční oblohou
nad hlavami mizící
jména květin
v polštáři kopí
hrany smáčené krví
vzpomínka mezi
tisíci

možná že
jen tak okolo sebe
projdeme jak slunce
vedle měsíce

a až se jednou najdeme
hvězdám dáme jména
do dálek se projdeme
tam

kde vlk při úplňku sténá

na struny lásky
tisíckrát a na duši vrásky
co máš tak rád

měsíční muži

v očích s
rozlitou tuší

nikdy a přece

napořád