Bůh?!

Jsem rozpolcen svou samotou,
chtíčem a leností,
na lásku mou bývalou,
zapoměl bych s radostí.

Jsem snad bůh všemohoucí,
co stvořil mne snad,
abych utišil pocit srdcervoucí,
jako by to byl jen hlad?

Jsou gesta která utěší,
vzpomínky které bolí
a slova která ti svolí
navždy odejít.

Jsem snad stvořen proto,
abych skutky své litoval,
však bůh vedl roku moji,
osud můj formoval.

Je to hloupost myslet takhle!
Obviňovat svého stvořitele!
Úmysly mohl mít jen dobré!
Avšak existuje?!