Ztracená duše
Ztracená duše
Anotace: Mám plno peněz,tak co bych si víc mohla přát.. -možná se jenom s kým moci smát...
Bloudím tu tiše mezi vámi,
možná jsem někdy k pohrdání,
mám svůj svět a způsoby,
co nejsou in do dnešní doby.
Mám ráda kožichy a květované šaty,
muškáty,cukroví a čaj s vůní máty,
můj dům je plný vzpomínek,
fotek a obrazů, co maloval můj tatínek,
vánoční stromek ustrojený už léta od maminky,
všude vůně levandule, parfémů a hlavně vanilky.
Přátelé nemám, já jsem samotář,
můj jediný známý je notář,
co zná mě velmi dlouhá léta,
jsem jeho kmotra, tak mi říká teta.
Jsem žena, která je ráda známá,
nikdo mi však neříká mamá,
můj dům, šperky, knihy a vzpomínky
vyhasnou jednou jako v kamnech plamínky.
Nevím co je rodina nebo láska,
můj koníček je loterie a sázka,
znám lidi jen z vyšší společnosti,
proto snad skromnost není mojí ctností.
Komentáře (9)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Velice pěkně popsaný "líšnij čelověk" dnešní doby.
A Churry má pravdu, po vylepšení zejména občas vypadávajícího rytmu je to zralé na knižní vydání (pustit to do volného verše by zde byla škoda, téma voní klasikou a k té rým a pravidelnější rytmus rozhodně patří).
18.08.2009 14:13:00 | Špáďa
Vidím že v životě to není snadné,
mít peníze - bohatství - to bývá někdy zrádné,
je to jak na misce vah,
z jedné bohatství máš - na druhou více bídy musíš dát.
Ahojky Bobi
28.07.2009 12:17:00 | bobi bobie
Ten tip máš za výbornou myšlenku...jen je trošku odfláknutá forma. Udělej si příjemný večer, a trošku to dolaď. (Špit:byla by škoda tohle nechat zapadnout!)"o)
21.07.2009 18:51:00 | Churry
