Klaun

Ten klaun byl úžasný,
nežil však pro potlesk.
Svým zpěvem rozverným
zakrýval slzí lesk.

Za odlesk bolesti
styděl se smíchu pán,
a proto předstíral,
že veselím je udolán.

Před slzy zavěsil
svou masku veselí,
a tak jsme ve smíchu
o jeho žal se dělili.

Šašek se pitvořil,
radostně tancoval,
svou duši zjizvenou
slzami omýval.

V samotě vzdával se
tichu a snění,
v slzách a úzkostech
čekal rozednění.

Tisíce krůpějí,
milion krystalků soli,
kořenily mu život
i jeho beznaději.

A ráno smával se
nad kapkami slané rosy,
ten šašek veselý,
klaun, který v sobě smutek nosí.