Ač vzdálený

Pomaloučku se otevřela
těžká vrata hřbitovní.
Postavy různě nachýlené
tvořily průvod pohřební.

Opodál mezi hroby
pobledlý člověk stál
a vypadal tak odevzdaně,
jako by všechny slzy vyplakal.

Průvod se tiše vlnil cestou,
každý si po svém rozjímal
a všichni byli blízko rakve,
jen jeden zůstal opodál.

Tam mezi hroby zůstal člověk,
jež všechny slzy vyplakal …
ač vzdálený – byl tak blízký,
protože její duši znal.