Touha mořské pany

Mořská pana, v mořském králoství sedí
a přeje si být člověkem.
A do zrcadel tiše hledí.
Ptá se:,,Přejde to věkem?"
Tak to bude dlouhá doba,
než přejde ta hrozná touha.
Touha rozběhnout se po písku,
Oběhnout keře, rostliny i lísku.
Však ploutve se v nohy nezmění,
mořská pravidla se takhle nemění.
Nezmění to ani noc,
nikdy nebude mít tu moc,
proměnit se v člověka,
který se každé hlouposti poleká.