Hvězdy

Anotace: ...věčné básníkovo muka

Na obloze,
v místech kde čerň
pomalu přechází v modř,
hvězdy co opustily své rodiče,
rodné planetky a jejich měsíce,
co v sbohem jen dávají,
když do sebe schoulené
padají k sluncím, jejich záhubě,
jen písně o nich slýcháme,
nebojíme se, oni se bojí,
protože mají jen
v kufrech zabalené to nejnutnější,
vzduch, rostliny, zeminu a zvířata,
jen člověka napospas samotného nechávají,
aby pěl o nich básně a o luně skládal
milostnou poezii co v niveč se obrátí,
když za obzorem vyjde slunce
a oni už navždy se neobjeví…