Věčná žranice

Anotace: pouze člověk neví, kdy má dost...

Nikdy neřekneš kdy dost už v ústech máš,
stejně jak moc v rukou tvých co v oheň se mění,
tak steak z kuřátka, chudáčka, na plameni opékáš,
a bachor co v žaludek prý ve snění v noci se vznáší.

Cpát, cpát a jen cpát se až do skonání světa,
kdy nic už nebude k žrádlu ani k tomu jídlu,
pivo jen přídělem dostávat, vínem jen božská osvěta,
k zulíbání slečny co k obsluze, nahoře bez, tak k dílu.

Věř, že na ořešácích jitrnice neporostou za čas dlouhý,
tak cpi se, cpi se co ti jen ruce ke štěstí stačí,
jen kůže napínat se bude, tvůj mindrák jak ty bude hloupý,
stejně budeš jak ostatní, když nakonec za stodolou močí.

Ber co hrdla jen se zráčí k žranici,
nehoduj nikdy v pokoji sám o samotě,
pozvi své známé ať prohlídkou uctí světnici,
kde žranice na věky věků bude obíhat tě.