Hrobové ticho

Bojovou vřavu vystřídalo ticho…
bylo to ticho hrobové,
jen občas zazněl umíráček –
srdce zvonu bilo za mrtvé.

Pach krve, doutnající ohně …
to bylo vše, co zbylo po boji,
u hrobu postavy žalem nalomené:
„Spěte v pokoji.“

A nová zloba uchvátila srdce –
nenávist k těm, co zabili,
koloběh zloby a nenávisti
zas další lidi vraždily.

Koloběh stále hrozivější síly
na lidské srdce útočí,
ve spleti lží a intrik
jen v boji vidí bezpečí.