Anotace: Takto to dopadá, když píši v depresích...
Nemohu dýchat, nemohu žít,
za svou láskou, chce se mi jít.
Nemohu jíst, nemohu spát,
po boku tvém, chtěla bych stát.
Nemohu sedět, nemohu ležet,
pro život náš, chtěla bych běžet.
Nemohu brečet, nemohu se smát,
když vůbec nikdo, nemá mě rád.
Děkuji, jste milé, ale obávám se, že jsem předurčena k životu s prací. Už jsem se stala workoholikem a možná proto mě nikdo nechce. Já totiž žiji v tak trochu jiném světě a hodně lidí ten můj svět nechápe...
28.07.2009 16:25:00 | PsavecIvra