Duety nad věžemi
orlí pera rozšeptala vítr
mlha kalná
dech z lůna Gangy
posvátně halí ostroret
kamenného milence
vzlíná po hrudi
mezi bradavkami bonsají.
Dýchá tu a hýbe nebe
srdcem v krustách
proudy vody mezi blesky
zbytky lan a stopy štěstí
jehličí se chvěje.
Matka řeka v puškvorcích
nemodlí se
za kokety na výsluní skal
hekají stanulé bez lásky
dlaně plné šťáv
a hlíny.
Opilé jeřabiny
cedí krev na skalách
nahé tu zbyly
minuty hodiny dny
kosti skob a skoby z kostí
u paty skal ubývá
a dole ničeho.
Každý jsme úžasně jedinečný,báječně ojedinělý a významný otisk krásy...malé lidské duše.A to je moc dobře.Ilona
24.08.2009 22:36:00 | poetická ilona
... orlí pera rozšeptala vítr... to je kouzelný a to ostatní taky! Dlouho jsi tu nebyl, pravda...
30.07.2009 16:47:00 | labuť
Dlouhá doba uplynula od předcházejícího díla... jsem ráda, že Tě mohu opět číst :-)
30.07.2009 16:39:00 | ziriant