OKAMŽIK

Anotace: básnička o tom, že si necháme spoustu věcí utéct

Okamžik

Jako hvězdy na hladině,
jako kapky rosy,
jako Tvůj úd na mém klíně,
jako pomíjivé cosi.

Tak jako sníh v období jara,
tak jako máma dítě své kárá.
Tak jako kaluž uprostřed léta,
tak jako láska v počátcích vzkvétá.

Vše pro nové odchází,
však ne vždy nám to neschází.
Někdy pozdě dochází,
v čem se štěstí nachází.

Marně lidé pláčou,
když promarní své chvíle.
Neříkáme spousty věcí,
koukáme skrz brýle.

Jako letí čas,
jako se láme hlas,
jak čekáme tu vhodnou chvíli,
tak mizí věci které byly…

Pozdě je na to, co jsme chtěli,
pozdě je na naše slova.
Již nemáme to, co jsme měli,
nic leze prožít znova.