Noční neznámý

...vzpomínka už zdá se býti kalná...
Jak parná tehdy byla noc
tak parná že i asfalt trochu tál
a tys tam jen tak ledabyle stál
tam, kam lampy nedohdlédly
kde se stíny sis hrál.

Už nevím co mne tehdy táhlo ven
snad možná sen? co dříve se mi zdál
snad vzuch s vůní asfaltu
co těžkopádně vál
ten odér štípal do nosu
snad mladá noc, noc sotva v poklusu.

A možná osud, setkat jsme se měli
smělý byl tehdy tvůj hlas
a jiný než jsem dosud znala
do teď zní mi v uších
když promluvil jsi i já náhle tála
a srdce bušilo mi
(stále ještě buší)

Tvou tvář jsem prvně uviděla
a chvěla jsem se jako horký vzduch
zde ukrytá je zřejmě něčí zrada
a stačilo si prohlédnout jen chvíli
a ústa tvá a nos a taky brada
mi blízce povědomé byly
znám tě snad nebo se oči mýlí?

Kdo ví, kde ses tu tehdy vzal
proč stál si tam urpostřed parné noci
za svitu lamp a měsíce
se stíny sis pošetile hrál
prsty jsi vykouzlil zajíce
na stěne domu, který spal
v té noci, kdy i asfalt trochu tál.

S úžasem a tiše jsem tam stála
jen malá chvilka, přivřela jsem oči
a otevřela, kde před chvílí si stál
jen prázdno, pusto v onom místě
do noci hlas známý zašeptal
jednou se zas sejdem, zcela jistě.

.....Já nevěřím, já vím....
Noc za nocí tě z okna vyhlížím...

.....můj Noční Neznámý.