Anotace: * neznámý *
Všechna má slova zdají se mi prázdná,
všechny mé činy jsou jen jak mávnutí proutku,
Tvé verše svítí jako hvězda krásná,
Tvá díla v síních nestojí jen v koutku.
Z Tvých rukou vzniká socha unikátní,
štětcem Ty vládneš jako bohů král,
v hotelu se Ti klaní všichni vrátní,
zdá se, že s múzou sis jen pohrával.
Bláznivý bohém, pozná to Tvé tělo,
utápíš v alkoholu svoje lidské pudy,
do hlíny vkládáš z duše leporelo,
tvoříš i v noci, dokud vládneš údy.
Umělec nikdy neměl život lehký,
ze střípků skládáš na obloze duhu,
žít nebo zemřít, ptáš se jedné lebky,
k životu ve snách potřebuješ sluhu.
Tělesná schránka rychle sílu ztrácí,
v hlavě se rodí neskutečné fikce,
kdejaká dívka je Ti inspirací
u Tvojí práce dohořívá svíce …
Skvěle podané a úchvatné dílko. Dobře se mi četlo, lehce zamyšlenkové... než básník, umělec, či poeta... kde jaká dívka je Ti inspirací a hotel... to zní jako přelétaní a povalování se v hodinových hotelých... kdy víno, alkoholové opojení... to je to lidské trápení... když už člověk ničemu a nikomu nevěří...
Ber to jen jako můj názor, je to jen můj pohled... protože každé zklamání bolí a je jen na nás, jak se s tím poperem. Totoc mi jen kohosi připomnělo a že tatoc cesta není správná, to si člověk uvědomí až později, ač přátele se snaží a radí, podavájí ruku... on odmítá.
02.08.2009 10:48:00 | NikitaNikaT.
Znám takového jednoho umělce, zatím je nepochopen, ale jeho čas přijde, že romant.kámo :-)
ST
01.08.2009 07:08:00 | Kars