Černá dáma

Černá dáma

Život je jak šachovnice,
bílé štěstí, černá bída.
Kéž by bílé bylo více!
Sám osud však barvy střídá.

Barvou tvou se černá stala,
slzy denním chlebem.
Kde je ten svět, co sis přála,
to ví samo nebe.

Před časem král dostal mat,
a ty, smutná dáma,
sama chodíš večer spát,
vstáváš také sama.

Černou kávu k snídani
o samotě piješ,
ve smutku a strádání
den za dnem tu žiješ.

Bývalas jak růže v květu,
samý smích a vlasy plavé,
Teď dáváš na odiv světu,
jen smutek a roucho tmavé.

Černá dámo, otři slzy,
vždyť slunce zas vyjde,
noc vystřídá ráno brzy
a štěstí zpět přijde.

Přijmi, prosím, mojí radu,
přál by si to i tvůj král.
minulost zkus nechat v zadu,
je to těžké, žij však dál.