Pustina

Toulám se pustinou
s myšlenkou jedinou,
že je kolem mě i ve mě,
a každý si zde ruce zimou mne.

Chlad a ticho pronásledují každý můj krok,
celý život, každý rok.
Bojím se...ale koho?
Snad každého toho,
kdo vzpomene si
jaký úsměv míval jsi...

Toulám se pustinou,
a když vzpomínky mne dostihnou,
...tak čekám, kdy přijdeš
a ve své náruči smrt mi přineseš.

Jenže ty už nepřijdeš
mým trpkým údělem navždy zůstaneš,
v mém srdci navždy uvězněn,
tichem a bolestí obklopen.

A tak se toulám pustinou...