Chvíle po tom, co jsem ztratil lásku...

Anotace: /

Chvíle po tom, co jsem ztratil lásku...

Všeho živého se hnusím,
ještě aby ne,
když toho tolik zkusím,
po cestě však furt dál musím,
přes hory, bažiny, moře i potoky,
plavím se životem s hloupými nároky,
prý s vysokou inteligencí,
zato s vzrůstající potencí,
nehoda má - život můj,
každým krokem,
blíže k cíli,
kosmos se mi zdá být čirý,
snad jak hladina jezera,
nebo jako zvuku prostá mezera,
jako momentální prázdno v té mé hlavě,
těch pár vteřin po popravě,
kterou učinila spousta můr,
kvůli jediné ale do srdce si vrazím kůl.
Bol co bol,
den co den,
v noci ve dne,
trápí mě ten sen,
sen o snu,
jak v bytovce jsem žil,
sen o snu,
jak já hlupák živořil,
dvořil jsem se virtuálním kráskám,
a své údy nastavoval denně nekonečným maskám,
maskám tvorů,
hnusem prosáklých,
těla z alkoholů,
lásky neznalých.
Bol co bol,
den co den,
ruce v kapsách,
žiji snem,
jen svým hloupým snem,
ve frontě na lásku,
ze které mě vyhodí,
jako z vlaku průvodčí,
z života Charón zprovodí...