Srpnová noc na nás dýchla
a poslala nám zprávu
po padající hvězdě.
My přáli si,
aby její světlo,
než navždy zmizí
v hlubinách času,
protnulo naše srdce
a naše oči prozřely.
Stali jsme se svědky
nebeských hvězdopádů,
zaslechli puls nekonečna,
třesk i šum milionů let,
tu starou píseň věčnosti
a první příslib zrození.
My sedli jsme si
do trávy
nadýchli se s nocí
a propadli se do věčnosti.
... vzpomínky se vracejí..
a jsou někdy i krásnější než příběhy, které je vyvolaly
***
Jiří senior
12.08.2009 10:37:00 | j.c.