Anotace: cesty budoucí, nepoznané
Rozkvetl smutek poháry leknínů.
Kořeny neřestí stahují tě do stínů.
Dolů pod hladinu, do bahna bolu.
Ploutvemi zchromlých nohou
až na dno narážíš,
zkusmo se odrazíš.
Že nezvládneš to, víš.
Pak oči odumřou,
nepřipraveny na zář...
a vtom se vynoříš.
Neslyšíš, nevidíš,
odcházíš ve tmě do ztracena
a najdeš klid druhého břehu.
Epitaf píše tvoje tvář:
Zemřela štěstím ozářena.
(Postrádaje něhu...)
15.08.2009 06:46:00 drsnosrstej kokršpaněl
hluboká, opravdu tak působí... a krásná, zejména první verš je špičkovej... a konec
12.08.2009 22:30:00 uživatel smazán
Dnes se chci oddat výšinám až budu sledovat padající perseidy a ty přijdeš s hloubkami..ale je to pěkná báseň, silná.