Půlnoční andělé

Půlnoční andělé
Tlumené světlo svítí dál,
na cestu poutníkům, jimž život všechno vzal.
Jejich vesmír zcvrkl se do malé těžké koule.
A životem jdou s tím svým závažím, smutno je jak na opuštěném nádraží.
Půlnoční andělé,
lidské bytosti, jsouc kdys tak veselé.
Jen mihotavá světla bludiček v temném lese,
nasvěcí postavy, z nichž každá těžký kámen nese.
Druh s druhem pevně spjati jdou,
to hodné lesní víly je na mýtinu zvou
na velkou hostinu, co nezná cesty zpět.
Alespoň na malou chvíli zbaveni jsou
své žalosti
svých trýzní
běd