Jako s čokoládou

Kde berou se touhy v nás?
Pokládám si otázku
Rozepíšu se, ať je pochopena snáz
Jen blázni čekaj na lásku

S láskou je to jako s čokoládou, chce jí zase
Kdo jí jednou ochutná
Láká tě jako siréna toužebným hlasem
Chápe, kdo její chuť zná...

Moje oči barvy její
Které sklopit řasy, tvé polibky přinutí
Mé chuťové buňky cítit chtějí
Na jazyku Tebe, čokoládu – to splynutí

Tak ještě trochu dej mi, prosím
Hříšného potěšení ochutnat, na okamžik pouhý
Vážně nevím co s tím
Utiš moje touhy...

Ty si mě vychutnáš
Na oplátku, jestli Ti zbudou síly
Mé vášně už znáš
V tuhle chvíli

Potěš své chuťové pohárky…

Pak otřu Ti pot z čela
Vložím další sousto do svých úst
Při pohledu do zrcadla, váhám jestli bych měla
Ale já nehodlám, po ničem co miluji, držet půst!

Říci jsem tím chtěla:

Nenech lásku rozplynout, jako čokoládu na jazyku
Nenech v sobě touhu růst
Nečekej, hledej, vem si jí,
Jako tu tabulku hříchu, bez ptaní, bez otazníku…

Aspoň to zkus, jen blázni tiše sní...