jako bych tě už někdy viděl...

možná to tak nebylo
ale stejně
nějak to souviselo
s otázkou
kolik je hodin
a zapomenutým deštníkem...

v papírovém pytli
jsi nesla nákup
a pak se koupala
v černobílých fotkách
v domě otevřeném...

blížím se k tobě
akváriem snů
s pojistkou v puse
a přilepeným nosem
na skle zeleném...

světlo se odrazilo
na trampolíně líné tváře...

zapálil jsem si cigaretu
přitlačil ji na okenní hedvábí
a podíval se
vypáleným otvorem...

a pak jsem uviděl
život po našem...