Hra o marnost

Mimo tvou přítomnost

neslyšně

naposledy

rozetínám dny
chladnými zářezy slov
z pozůstalosti
nevyslyšených proseb

ve čtyřech zdech
prázdného pokoje
kradmých okamžiků

pomalu

až k zešílení

znovu a znovu přehrávám
s akrobatickou dokonalostí
dočasná prokletí
značená drobnými ostýnky
tvého těla

již nikdy žádná odpověď

již nikdy
virtuózní sólo
pro dvoje housle
našich souznění

jen promlčené

miluji tě
stále
možná víc než dost

jen to není to pravé
pro mou vlastní skutečnost

stačilo to !

nad vychladným šálkem
kávy
zas sama
třebas naměsíčně
roztříštěná
do kapiček
tichého žalu

budu si snít
o ruličkách
volného smíchu
kde i ten druhý bude mít rád
jen tak
a kde milování
naplní mou hlavu
útlou ospalostí
blízkou
nejkřehčího chrámu
mimo smysly

- pro dva