u břehů Norska...

čekal jsem dlouho
mnohokrát slezlo listí
uschlo a znovu napršelo…

jako anakonda
s drtivou silou
omotaná kolem sloupoví
ztracených chrámů
utahovala touha závity
na šroubovici mé duše
až to prasklo…

vystřelen
z českého kráteru
s dopadem
ke břehům norského království
tam mezi fjordy
tetelil jsem se blahem
naslouchal zemité historii
a díval se
jak se telí ledovce…

pohyb masy
bílé hmoty
v depresích
valivě svým tempem
po přirozené spádnici
osamělých hor
a rozlámané v moři
životních přílivů a odlivů….

stál jsem uchvácen
na platě kamenného monumentu
Preikestolen
a s divoce bezedným pohledem
shlížel do hloubky přírodních krás
tvořené věkem…

v souhře pocitů
pohlazen vodopádem
mokrých potlesků
kolébán v rozbouřených vlnách
s pulzujícím větrem pod kůží
obdivoval jsem svůdné linie
krajiny s barevným akcentem
v západu slunečních odlesků...

křepčím
mezi lanovím visutých mostů
a kdesi nad kanálem La Manche
se ztrácí posedlost bláznů
s vlajícími šaty v blanche
jako nebesské závojnatky
v oblačných krajkách medůz...

snad jsem zanechal
nepatrný otisk
na okraji té zvrásnělé dlaně
tak jako v mé tváři
zůstal uschován
letmý polibek severských múz...