Scházíš mi, příteli . . .

Schází mi tvůj hlas, tvé konejšení,
schází mi vše, co bylo a již není,
schází mi radost, smích i zalykání,
schází mi vše, co právě není k mání,
tvé pohlazení na mém rtu,
bolestí bez hlesu tu řvu.

Schází mi tvoje moudrost, tvoje zkušenost,
jen žalu, toho mívám v současnosti dost.
Schází mi tvoje žerty i tvá laskavost,
jsem bezmocností chromá, pláču pro radost,
pro chloupek z kočičího kožíšku,
pro blešku z psího pelíšku,
pro starý kamínek na hraní,
Bože, jak bolí čekání . . .

Čekání na vlak do Nebe,
čekání na růže od tebe,
čekání na úsměv pod víčky,
čekání na konec písničky.
Jsem kapka krve na dlani,
kanoucí slza na skráni,
záblesk zoufalství na řasách,
a noční běsy vídám v tmách.

Zmámená mžourám do světla,
bdělá – nebdělá, osleplá,
ze snů zůstává zděšení
a ani čas to nezmění . . .