Obžaloba oknem

Otevřeným oknem
vběhly ke mně výkřiky:
"Já neumím mířit rovně."
Křivým hlasem
káral bratr bratra,
proč ani jednou netrefil branku.

"Vždyť přece nehrajeme na góly,"
povídá kluk
a s rozpaky se zastaví,
jenže v životě se na góly hraje
častěji, než by se mohlo zdát.

Otevřené okno
propouští bílé setmění,
co neumí mířit rovně.
Křivými paprsky
zasáhlo sklenici,
co rozprskla se v milionu hlasů.

"Vždyť přece nehrajeme na prádné sklenice,"
povídá barva,
sedmá od konce,
jenže v životě jsou sklenky poloprázdné
častěji. než by se mohlo zdát.

Otevřeným oknem
vnikl ke mně dětský pláč,
že ten kluk neumí mířit rovně.
A v křivém okamžiku
na konci odpoledne
kárala jsem
sama sebe,
že příliš často hraju na góly...