Rozbouřené srdce

Anotace: Malá poklona mistru Francois Villonovi, i když narozdíl od něj mnou emoce skutečně prostupují .-)

Když Villon svoje verše psal,
nevědomky mi osud tkal.
Teď kudy chodím, stále sám,
lidmi obklopen je nevnímám.

Pod hvězdami stojím
a po hvězdách prahnu,
chci jít rovně k cíli,
však co chvíli zahnu.

Sedím a v rukách skrývám obličej,
není co smývat, vždyť baletky se nelíčej´.
V srdci žal a tváře zdobí smích,
srdce už nemám – uvízlo v rukách tvých.

Cynický nadhled
si zachovává rozbouřený prám.
Nasedni a uvidíš –
vydej se za světlem vstříc tmám.