Naděje

Věřila jsem, že někde je,
svět plný lásky, naděje.
Svět upřímný, stavěný s radostí,
kam branou neprojde zlo ani bolesti.

Snila jsem o něm ve dne v noci,
dávno mě měl ve své moci.

A jednou... na polštáři rozhozené vlasy,
začala jsem slýchat hlasy.

Vyprávěly o místě, krásném jako z knížky,
však směla jsem nahlédnout jenom z velké výšky.
Štěstím se až tajil dech
"to jsem viděla v mých snech"

Od té doby hnul se svět,
nemohu se vrátit zpět.
To místo si nosím v sobě,
skrývám se tam proti zlobě.