...

V prdeli hledám sen
v pochmurný tento den,
v prdeli hledám smysl života
však nenacházím nic.

Proč, proč ta slota,
proč je mi zima a zároveň hic,
no tě pic.

Oči na vrch hlavy,
proč, jaké divné stavy,
když vidím z výšky sebe,
jak jako vůl koukám do nebe?

Nevím, snad to je láska,
po Slunci se mi stýská,
když luna hladí mi nahé tělo,
které odešlo, jak to chtělo,
v hnilobném pachu,
ze smrti strachu.

Mlčím, jak mlčel jsem doposud,
krásný a lákavý je ten sud
vína plný - až po okraj.

Stůj, stůj duše tam,
přeci nezůstanu tady sám,
se mnou si tu hraj.

Zůstaň teď a tady
- ty Tvoje krásné vnady,
Tvoje líce spanilé,
hnilobou jsou prohnilé,
tak, jak to máš ráda...