Nad ránem,
ve zlobném snění;
pach ústřic s balkánem,
táhne se za nadějí
Uličkou blues se nese,
halí noty do šálu;
opilý nezvedne se,
ticho zní ze sálu
Žádný zvuk střevíčků,
korálků cinkání;
polibků na víčku,
co chmury vyhání
Jen,
pláč gotických soch,
barokních andělů;
křížů a vdov,
rozbitých kostelů,
pějě píseň tence
Baladu pro milence
Mně se to taky moc líbí a hlavně ten konec.
Je to opravdu skvělé, sevřené, rytmické, vypovídající.
14.11.2005 11:22:00 | Beáta
v ritmu bluess, jakoby pršelo a slunce hřálo ... to na kytaru se někde po ránu hrálo.
14.11.2005 02:09:00 | D.G.
No, to je síla! Velmi povedená básnička. Zdravím:)
13.11.2005 21:47:00 | Zdeňka
Tam, kde sochy slzy roní
do zpívání,
asi nebude místo pro ni...
v milování...
Nauč ty sochy z nitra zářit
a v tom zpěvu
poznáš ji, nebude se bránit...
lásku bez břehů...
13.11.2005 17:24:00 | Cecilka
paráda mně se taky líbí a souhlasím se školdem, ten konec nemá chybu:-)
13.11.2005 17:02:00 | Kubino 2
Je to perfektní, konečně můžu dneska něco ohodnotit kladně. Nejlepší, co jsem dnes četla. Dík, už jsem to tu málem zabalila.
13.11.2005 16:38:00 | nadinka1