Upír

Sám žije, s nocí,
již ne člověk,zvíře jen,
po krvi lační,
tu touhu nepřemůže,
by sám chtěl.

Svádí mě,
slova jeho zcela,
vídím, ústa jenž se neotevřela.

Myšlenky nejsou mé,
v hlavě mi znějí,
již spěchám pane můj,
nesnesu rozloučení.

Běžím,
do náruče jeho,
tvář nakláním,
dám i tělo.

Bělostné špičáky,
cítim v hrdle,
zcela mě,
ochromí to saní krve.

Svítá,blíže se ráno,
přijď, zítra milenko,
dílo dokonáno.

Sama již opět sem,
přízrak můj skryla zem.
Však zítra,
tu opět jsem.